Červenec 2012

Pomóc! Potřebuji lásku *8

29. července 2012 v 22:28 | Nina <3 |  Povídky
Spokojeně jsme leželi s Liborem na poseli a dívali se na film. ,,Je mi s tebou tak krásně." hladil mě ve vlasech. ,,Mě s tebou taky. Když jsem s tebou na nic nemyslí, všechna moje bolest je pryč." svěřila jsem se mu. ,,Eli nechceš mi o sobě něco říct?" zahleděl se mi Libor do očí. ,,Ne proč?" zakroutila jsem hlavou. ,,Seš strašně tajemná, nic o tobě nevím. Příde mi, že tě něco trápí, ale nevím co." pohladil mě po tváři. ,,Nechci o tom mluvit." odhodila jsem mu dlaň a prudce se posadila. ,,Neměla jsem to v životě lehké, ale když jsem s tebou tak jako bych na všechno zapomněla. S tebou jsem úplně v jiném světě. Nekaž to prosím." stratil se mi z úst úsměv a já se málem rozbrečela. Nevěděla jsem jak bude Libor reagovat. ,,Když o tom nechceš mluvit nemusíš. Chci jen, aby jsi věděla, že teď jsi pro mě naprosto všechno." objal mě a dlouze mě políbil. Pousmála jsem se a zajela mu prsty do vlasů.
,,Půjdete s námi na pouť?" vtrhla do pokoje Erika, s Kamilem v zádech. ,,Jo." usmála jsem se. ,,Tak pojďte." zavelila Erika a zmizeli. Libor mě chyl koelm ramen a pomalu jsme šli za nimi. Na ulicích k nám přibíhali lidé a chtěli od Libora a Kamila podpisy. Cítila jsem se nesvá. Všichni se po nás otáčeli a novináři fotili. Ze začátku mi to celkem vadilo, ale byla jsem vedle Libora, takže jsem na to rychle zapomněla a všímala si jen jeho. ,,Na to si zvykneš." uklidňoval mě Libor a políbil na tvář. Souhlasně jsem přikývla hlavou.
,,Půjdem na řetízák?" otočila jsem se na Libora. ,,Jasně pojď." chytl měza ruku a společně jsme běželi ke kolotoči.
Posadila jsem se na sedačku a natáhla k Liborovi ruce: ,,Chyť mě!" ,,Jasně." naposlední chvíli mě chytil za ruku a řetízák se začal pomalu točit. Drželi jsme se za ruku po celou dobu a já byla strašně sťastná.
,,To bylo něco." smál se Libor když kolotoč zastavil. ,,Miluju poutě." usmála jsem se a malinko zavrávorala. ,,Pozor!" stačil mě Libor chytit. ,,Děkuju." usmála jsem se. ,,Já si tě radši snesu z těch schodů. Nedovolím, aby jsi mi upadla." vzal mě do náručí a opmalu mě nesl dolů. Okamžitě se kolem nás seběhli novináři a spouště foťáků jen cvakali. ,,Už vidím zítra ty titulky." zavtipkovala jsem. ,,Aspoň budou mít o čem psát." postavil mě Libor zpět na zem a ruku v ruce jsme šli za erikou a Kamilem....

Malá poznámka ( není součástí povídky ): chci se zeptat jak se vám to čte? někdo mi totiž tvrdil, že píšu dost nepřehledně tak chci vědět jestli je to pravda :( prosím upřímně ;)

David Villa 0.1

29. července 2012 v 21:33 | Nina <3 |  Fotbalisti :)*
Další můj velký oblíbenec :D
♥ David Villa ♥

Plán na tenhle týden :D

29. července 2012 v 21:13 | Nina <3 |  ♥ From my heart ♥
Ahoj všicí :D
Vím, že to nikoho nezajímá, ale stejně to sem dám :)
Můj plán na tenhle týden.
Pondělí: hlídání dětí ( jsou naprosto úžasní, asi po strejdovi)
Úterý: Jedu do Pzně
Středa: rozhodla jsem se jít nakupovat ( musím zatočit s kapesným)
Čtvrtek: Asi regenerace
Pátek: jedu k babičce a k dědovi
Sobota a neděle: ulejvání a cesta na Orlík :)

Prosím omluvte mě když tu den nebo dva nebudu .
Vůbec nevím jak to budu stíhat.
Nina ♥

Pomóc! Potřebuji lásku *7

29. července 2012 v 0:03 | Nina <3 |  Povídky
Otevřela jsem dveře a v nich stál Libor. ,,Ahoj lásko." prudce mě objal a políbil na tvář. ,,Ahoj." usmála jsem se a Libor mě neustále držel v náručí. ,,Co tu děláš?" divila jsem se. ,,To je mi pěkné přivítání." pousmál se Libor a pustil mě ze sevření. ,,Ne promiň." vzala jsem mu dlaně a znovu je položila na mé boky. ,,Myslela jsem, že máš trénink." omlouvala jsem se. ,,Trénink mám až od šesti. Teď jsem chtěl být s tebou." pohladil mě Libor po vlasech. ,,Aha." usmála jsem se a položila mu hlavu na hruď. ,,Nepozveš mě dál?" naléhal mírně. ,,Jo jasně promiň!" vzpamatovala jsem se. Úplně jsem na to zapomněla. Když jsem byla s Liborem na nic jsem nemyslela. ,,Co si dáš? Kávu? Čaj?" zajímala jsem se při cestě do kuchyně. ,,Se mnou si nedělej starosti. Stačí mi i voda." pousmál se a šel za mnou. ,,Vážně??" nevěřila jsem. ,,Jasně." usmíval se Libor a stál vedle mě. ,,Tady!" podala jsem mu skleničku a pomalu jsme šli ke mě do pokoje. Posadila jsem se na postel a Libor vedle mě. ,,Kde máš Eriku?" všiml si Libor nepřítomnosti mé kamarádky. ,,Myslím, že šla někam s Kamilem." pokývala jsem hlavou a nervózně v rukou otáčela skleničku. Libor se na mě krásně podíval a z ruky mi skleničku vzal. Nechápala jsem co dělá. Libor položil skleničky na noční stolek a zpět se otočil ke mě. Lehce mi zajel rukou do vlasů a dlouze políbil na ústa. Jeho krásné polibky jsem mu s radostí vracela. Pomalu mě pokládal na postel a lehce mi rukou zajel pod tričko. ,,Ne Libore!" odtáhla jsem se od něj a znovu se posadila. ,,Co se děje? Dělám něco špatně?" obával se Libor. ,,Ne to ne." sklopila jsem oči a pokračovala: ,,Známe se jen tři dny. Jdeš na to moc rychle." při posledních slovech jsem se lehce usmála. ,,Promiň." omluvně jsem se na něj otočila. ,,Ne to ty promiň." chytl mě Libor za ruku. ,,Šel jsem na to vážně moc rychle. Odpusť mi to. Já takový nejsem. Ale když jsem tě měl tak blízko nemohl jsem odolat." díval se mi Libor do očí. Mlčela jsem. Nevěděla jsem co říct. ,,Víš co Eli? Půjdem se podívat do města. Zajdem si na něco k jídlu, do obchodů a tak." vyskočil Libor z postele, chytl mě za ruku a táhl ke dvěřím. Ve spěchu jsem si ještě stačila vzít mikinu a společně jsme vyšli do ulic Kodaně.
Zastavili jsme se u velkého domu, který byl krásně zdobený. ,,Tohle je má nejoblíbenější restaurace." chytl mě LIbor za ruku a společně jsem vešli dovnitř. Posadili jsme se ke stolu, odkud bylo krásně vidět na náměstí. Obědnali jsme si a já koukala z okna. ,,Je to tu krásné viď?" všiml si Libor mého nadšení. ,,Nádherné!" usmála jsem se. Libor mě lehce chytl za ruku a společně jsme si užívali pohled na krásu Kodaňského námeští...

Citát 0.7

25. července 2012 v 23:02 | Nina <3 |  Citáty
Tumblr_lzyt7osjjr1r6sw3go1_500_large

Oči měla jako květ, musel jsem jí
vyhovět. Jako blbec jsem tam stál
a podprsenky vybíral :D

( Tohle mě prostě dostalo a ani nevím proč :D )

Nina ♥

Problém, problém a zase problém :'(

25. července 2012 v 22:49 | Nina <3 |  ♥ From my heart ♥
Ahojky ....
Jak se máte??
Já popravdě nic moc :/
Poslední dobou se to na mě zase všechno sype.
Padá na mě problém jeden za druhý a já ho nemám s kým probrat.
Né, že bych něměla s kým o něm mluvit ( to mám ), ale nikomu ho říct nechci a vlastně ani nemůžu.
Je strašné držet to v sobě.
Všude chodím a furt si ten problém opakuju v hlavě a snažím se vymyslet nějaké řešení.
Ale co když rešení není :'(
Ne to si teď vážně nepřipouštím :'(
Každý problém má řesení a snad i tenhle :/
tak jdu přemýšlet dál :/

Jinak dnes asi nepřibude povídka :/
Nějak na ní nemám náladu :/
Já vím mnozí si oddychli ;)
Ale dám sem nějký vtipný citát, ať je aspoň tu veselo :D

Vaše Nina ♥

Hodnocení pro Aliyah :)

25. července 2012 v 17:18 | Nina <3 |  Hodnotenie blogov
Moje hodnocení:
První dojem: 8 bodů z 10 ( Hezký blog )
Dessing:9 bodů z 10 ( Hodí se k blogu )
Menu: 10 bodů z 10 ( zajímavé rubriky )
Články: 5 bodů z 5 ( do tvých článků jsem se začetl a moc se mi líbily )
Aktivita: 10 bodů z 10 ( Skvělá aktivita, přidáváš články každý den )

Bodů celkem: 42 bodů ze 45 :)

Doporučuji se na tento blog podívat ....Clik.....

Pomóc! Potřebuji lásku *6

24. července 2012 v 23:24 | Nina <3 |  Povídky
,,Já to vezmu!" skočila jsem na pohovku a hrabala se k telefonu. ,,Prosím?" zamumlala jsem udýchaně. ,,To jsi ty Erí?" ozvala se z druhé strany. ,,Ne tady Eliška." prohodila jsem zklamaně. Čekala jsem někoho jiného. ,,Počkej dám ti Eriku." nechtěla jsem se s ním vybavovat a proto zavolala svoji kamarádku. ,,Ano?" vystrčila Erika hlavu ze dvěří. ,,Někdo tě chce!" ležela jsem na pohovce a ruku s telefonem jsem měla zvedlou. ,,Díky." usmála se a telefon mi sebrala. ,,Prosím?!" pronesla do telefonu jemně. ,,Ahoj Kamile!" rozzářila se a zmizela ve svém pokoji. ,,Proč nevolá?! Proč nevolá!?" opakovala jsem si tiše. ,,Slíbil, že se ozve." propadala jsem zoufalství. ,,Tohle čekání mě zabije." zoufala jsem a nehnutě ležela. ,,Čtyři hodiny!" podívala jsem se na hodinky a zhlubka vydechla: ,,Takhle už nemůžu." rychle jsem se zvedla, popadla mikynu a od dvěří volala: ,,Jdu se projít do parku!" na odpověď od Eriky jsem nečekala a zmizela jsem za dvěřmi.
,,Kamile počkej Eliška si tu zapomněla mobil a někdo jí volá." zvedla se Erika od telefonu a šla hledat můj mobil. ,,no kde ho může mít?!" zvedala erika polštáře na mé posteli: ,,Á tady je." okryla deku, našla tam vyzvánějící mobil a opatrvě do něj pronesla: ,,Prosím?!" ,,Eliško?" ozvala se váhavá odpověď. ,,Ne tady je Erika, kde je tam?" vyzvídala. ,,Ahoj, tady Libor. Potřeboval bych mluvit s Eliškou." ,,Jo, ale ona tu není." informovala ho Erika. ,,A kde je?" zněl Libor dost zaraženě. ,,Šla se projít do parku." ,,A do jakého?" zajímal se. ,,Hned vedle našeho bytu." ,,Dobře já jí tam půjdu hledat." zavěsil.
Pomalu jsem šla parkem. Všude kolem mě pocházeli zamilované páry a jen já sama. Zase na mě dopadla tíseň. Tíseň svírala můj hrudník a já s těží dýchala. Došla jsem k malému rybníčku, kde plavali labutě. Vzpomněla jsem si na naše procházky s babičkou a hned se mi do očí linuly slzy. Snažila jsem se ovládat, ale bylo to těžké. Ty staré, dobré časy byli neodvratně pryč a nic je už nemohlo vrátit. Byla jsem zabraná do vzpomínání, že jsem si ani nevšimla, že za mnou někdo stojí. Někdo mi zakryl oči a tajemným hlasem mi pošeptal do ucha: ,,Hádej kdo jsem?" ,,Libore!" vyslovila jsem to co mě první napadlo a to co jsem si děsně přála, aby byla pravda. Skoror jsem se bála otočit. Bála jsem se toho jestli to bude někdo jiný a já budu zklamaná. Ale zklamání se nekonalo. Pomalu jsem se otočila a stál tam on! ,,Jak si mě tu našel?" divila jsem se. ,,Volal jsem ti a vzala to Erika. To ona mi řekla, že tě tu najdu." usmíval se. ,,Aha." pokývala jsem hlavou a sklopila jsem oči. ,,Půjdem se projít?" navrhl Libor. ,,Jasně, moc ráda." usmála jsem se a společně jsem vyšli. ,,A co tu vlastně děláš v Kodani?" zajímal se Libor. ,, S kamarádkou jsme tu něco jako na výletě." usmála jsem se. ,,Aha." pokýval hlavou a nespouštěl ze mě oči. ,,Včera jsem tě viděla hrát. Hraješ skvěle." chválila jsem ho. ,,Děkuju. Tahle pochvala potěší, vzlášť od tebe." stydlevě jsem se usmála a dívala se do země. ,,Jsi krásná, víš to?" stoupl si Libor přede mě a zastavil se. ,,Ale jdi." usmála jsem se a uhla hlavou. ,,Opravdu.Máš krásné oči." chytl mě Libor za bradu a zkoumavě mi do nich hleděl. Stydlivě jsem se usmívala a čekala. Pomalu začal přbližovat svoje ústa k mým a já zaraženě stála. Naše ústa se skoro dotýkala, když v tom začalo prudce pršet. Odklonila jsem svou hlavu a podívala se na Libora, který stál s výrazem dost smutným. ,,Co se děje?" zajímala jsem se a bála jsem se odpovědi. ,,Bojím se, že mi zase utečeš jako včera." przradil mi Libor s mírným ostychem. ,,Proč bych měla utíkat?" zajímala jsem se. ,,Začala pršet a já ani nemám dešník." zoufal. ,,Ale mě déšť nevadí. Zbožňuji ho." odstoupila jsem od něj kousek dál, roztáhla ruce a svou tvář vystavila proudům deště. Libor mě obešel. Jemně mi zajel rukou do vlasů a dlouze políbil. Bylo to krásné líbat se v děšti a ještě ke všemu s ním. kapky nám stékali po tváři a já byla šťastná....

Hodnotím blogy :D

24. července 2012 v 22:19 | Nina <3 |  Hodnotenie blogov
Ahoj rozhodla jsem se, že budem hodnotit blogy.Tak kto má zájem sem.

1.Přezdívka
2.Blog
3.Co na diplomek

Moje hodnocení:
První dojem: max.10 bodov
Dessing: max.10 bodov
Menu: max.10 bodov
Články: max.5 bodov
Aktivita: max.10 bodov

Takže nejvíce bodů můžete dostat 45.

Až to bude ozvem sa vám na blog!
Pa Nina <3

Iker Casillas 0.1

23. července 2012 v 23:42 | Nina <3 |  Fotbalisti :)*
Jednoznačně nejhezčí brankář na světě ♥
Prostě dokonalý ♥
Že Naty?? :D

Nina ♥

Svatební šaty 0.8

23. července 2012 v 23:34 | Nina <3 |  Styl :)*
Tak tohle jsou nádherné šaty :)
Co vy na ně??
Vzali by jste si je??
Já možná jo :D
Nina ♥

Pomóc! Potřebuji lásku *5

23. července 2012 v 23:04 | Nina <3 |  Povídky
,,Zajdem ještě někam?" zajímala se Erika, když jsme vyšli před stadion. ,,Jak chceš." odbyla jsem jí a dál přemýšlela nad tím klukem. Byl v mé hlavě a ne a ne vylézt. ,,Tamhle je kino, tamhle restaurace. Tak kam chceš?" otočila se Erika na mě a najednou vyřikla: ,,Eliško pozor!" Byla jsem duchem nepřítomná a narazila jsem do někoho kdo šel pro ti mě. Zvedla jsem oči a najednou oněmněla. Byl to on! Srdce mi začalo bušit neskutečou rychlostí. Byla jsem ráda, ale i jsem se bála. Nevěděla jsem co přijde. ,,My na sebe, ale máme štěští!" usmál se a tajemně se mu leskli oči. ,,To ano." malinko jsem se pousmála a čekala co bude dál. ,,Ani jsem se nepředstavil. Jsem Libor." natáhl ke mě Libor svou dlaň. ,,Eliška." položila jsem svou dlaň do jeho a uciítila jsem jemné sevření. Obá jsme si nehlenutě hleděli do očí a naše ruce se pořád drželi. ,,Libore tady seš!" přispěchal k nám jeho spoluhráč. Rytrhla jsem mu ruku a otočila svou hlavu na přicházejícího kluka. ,,A kdou jsou tyhle krásné slečny?" hodil po nás hlavou. ,,Tohle je Eliška a tohle..." otočil se Libor na Eriku a došli mu slova. ,,Erika." usmála se Erí a sama ho doplnila. ,,Aha moc mě teší. Já jsem Kamil." usmál se a hodil okem po erice, která stála opodál. ,,Nás taky." usmála se Erika a svůdně se na něj usmála. ,,A nemáte hlad? Mohli by jsme zajít na večeři!" narvhl Kamil a postavil se vedle Eriky. ,,Já docela hlad mám." hlásila se Erika. ,,Máš hlad?" otočil se na mě Libor opatrně. ,,No... Celkem." cukla jsem koutky. ,,Není co řešit, pojďte!" rozhodl Kamil a s Erikou vyrazili před námi.
Šla jsem mlčky vedle LIbora a cítila jeho pohled na tváři. Ještě, že už byla tma. Určitě jsem byla celá rudá rozrušením. ,,Prosím!" otevřel Libor dveře od restaurece, slušně vstoupil jako první a podržel mi dveře. ,,Děkuju." přátelsky jsem se usmála a šla jsem za Erikou a za Kamilem, kteří vybrali stůl. Objednali jsem si. Erika s Kamilem si povídali a já s Liborem jsme mlčky seděli a pomalu ujídali. Moje oči se každou chvíli setkali s jeho. Nepotřebovali jsme slov. Naše pohledy mluvili za vše. Byli tak tajemné. Cítila jsem se jak v jiném světě. Ve světě kde jsem jenom já a Libor. Sice jsem ho dnes viděla poprvé v životě, ale něco mi říkalo, že ne na posledy.
,,Zatancuješ si?" odhodlal se Libor mě oslovit. ,,Ráda." usmála jsem se a šla s ním na parket. Chytl mě kolem pasu a přitáhl k sobě. Položila jsem mu ruce kolem krku a užívala jsem si ten nádherný pocit. Cítila jsem se v bezpečí jeho sevření. Bylo to dokonalé. Lehce jsem ucítila jak mi Libor přivoněl k vlasům. Jemně mě hladil rukou po zádech a pořád se na mě tak krásně usmíval. Přála jsem si ať ta písnička nikdy neskončí, ať tahle chvíle nikdy neskončí. Libor byl naprosto úžasný. tančili jsme asi na čtyři písničky. ,,Eli nezlob se, ale já už půjdu."přišla k nám Erika. ,,Počkej já pujdu s tebou." odtrhla jsem se od Libora. ,,Ne to tu klidně buď, ale já už jsem děsně unavená." omlouvala se Erika. ,,To je dobrý půjdu s tebou. Jen si dojdu pro mikynu. Erika pokývala hlavou a šla čekat ke dveřím. ,,Je mi to líto, ale už musím." omluvně jsem se na Libora otočila a zmizela mezi lidmi, kteří tančili. Nechtěla jsem čekat na jeho odpověď. Popadla jsem mikynu a rychle jsme s Erikou odešli.
Před dveřmi do panelového domu, kde jsme měli byt jsem zaslechla něčí hlas:,,Eliško! Eliško! Zastev se prosím!" Zastavila jsem se a otočila se. Viděla jsem Libora jak za mou běží. ,,Nechám vás osamotě." usmála se Erika a zmizela ve dvěřích. ,,Proč jsi mi utekla?" zajímal se Libor a postavil se vedle mě. ,,Já ani nevím. Nemám ráda loučení." pokrčila jsem rameny. ,,Ale my se nemusíme loučit." usmál se Libor. Na tohle jsem čekala. Celý věčer jsem doufala, že to řekla. ale když to řekl zaskočeně jsem stála. ,,My dvá se nevidíme naposledy, že ne?" obával se Libor. Chtělo se mi křičet: ,,Jasně, že se nevidíme naposledy. Chci tě vidět co nejdříve." ale řekla jsem jen: ,, To záleží na tobě." ,, Tak dobře. Dáš mi číslo, abych se ti mohl zítra ozvat?" usmál se Libor. ,,Jasně a máš papír?" vyndala jsem si tužku z kabelky. ,,To nemám, ale můžeš mi to napsat na ruku." nastavil Libor svou dlaň, Na nic jsem nečekala s napsala mu devět číslic. ,,Děkuji tak zítra." usmál se Libor a rychle mě políbil na tvář. ,,Zítra." volala jsem za ním....

Všechno nejlepší Libore ♥

23. července 2012 v 21:57 | Nina <3
Ahoj :D
Je to tu!!
Dnes má Libor svátek ♥
Já vím jsem praštěná, ale mě už nic nezmění :D
♥ Liborku všechno nejlepší ♥

P.S Naty dneska jsem si vzpomněla na Řízko-barona :D a dostala jsem neskutečný výtlem :D

Nina ♥

Pomóc! Potřebuji lásku *4

22. července 2012 v 22:23 | Nina <3 |  Povídky

,,Co to děláš?" vykulila jsem na Eriku oči, když místo vybalování usedla k notebooku. ,,Hledám pro nás program na večer." odbyla mě. ,,Aha, ale já myslela, že se dnes zabydlíme a užívat si začneme až zítra." přemýšlela jsem nahlas. ,,To v žádném případě! Dva měsíce nejsou zas až tak dlouhá doba a proto si musíme začít užívat hned!" zdůraznila Erika a dál čučela na monitor. ,,Jak chceš!" zvdychla jsem. Popadla jsem velkou krabici plnou mých věcí a zamířila do pokoje. Pomalu jsem skládala oblečený do velké, prostorné skříně a přitom si broukala melodii mé oblíbené písničky. ,,Tak co chceš dělat?" vtrhla mi Erika do pokoje a s notebookem v ruce se posadila na postel. ,,Máme tu disco, fotbal, pouť a nebo se chceš jen tak projít?" začala Erika s návrhy a čekala na mou odpověď. ,,Mě je to celkem jedno. Vybírej dnes zábavu ty!" nejspíš jsem jí s odpovědí nijak nepřekvapila protože Erika bez rozmýšlení hned určila zábavu na dnešní večer. ,,Půjde se na fotbal!!" vyjekla radostí. ,,Hm!" cukla jsem koukty a opatrně vyndalal fotky, které byli pečlivě zabalené v novinách. ,,Žádné hm! Mazej se oblíkat! za půl hodiny ať si!" přikázala mi Erika a sama se vytratila připravit. S hlavou plnou myšlenek na toho úžasného kluka z letiště jsem si převléka tričko a vzala si mikynu. U zrcadla jsem si vyžehlila vlasy a namalovala decentní linky. ,,Už na něj nemysli!" prolítlo mi hlavou a vešla jsem do předsíně kde už čekala Erika.
,,Máme skvělý místa!" posadila jsem se hned vedle tunelu odkud zachvíli začnou vycházet fotbalisti Kodaně a nějakého jiného týmu. ,,To jo. Vyplatilo se jít o trošku dřív. Aspoň uvidíme hráče jak se rozcvičují." usmívala se Erika a dělala něco na mobilu. ,,To snad není možné!" prohodila jsem tiše a dívala se dopředu. ,,Co se děje?" zaslechla to Erika. ,,To je on!" rozzářila jsem se a moje oči se střetli s očima toho kluka z letiště. ,,Kdo??" nachápala Erika. ,,Ten kluk z letiště." odpovídala jsem jen krátce. ,,Nechápu!" zakroutila Erika hlavou a dožadovala se vysvětlení. ,,Vrazili jsem do sebe na letišti." zářila jsem jako sluníčko a nemohla jsem z toho krásného kluka spustit oči.
I on stál nehnutě a pečlivě mě sledoval. ,,Pojď už!" strčil do něj jeho spoluhráč a odběhli se rozcvičovat.
,,A tady se někomu líbí, že?" všimla si Erika. Váhavě jsem hodila ramen a usmála jsem se. ,,Hele už ti jde!" strčila do mě Erika. ,,Prosím tě neřvi to tu!" okřikla jsem jí a opatrně otočila hlavu na něj. Zrovna procházel kolem mě a krásně se usmál. Pokračoval dlouhou chodbou a pořád měl hlavu otočenou směrem ke mě. ,,Ale jo celkem ujde." pronesla erika svůj názor. ,,Já vím." začervenala jsem se.
Celý zápas jsme se pozorovali a usmívali se na sebe. Cítila jsem se jako v ráji. Zapomněla jsem nachvíli na svoje trápení a na mou bolest. V hrudníku mě přestalo pálit a náhle mě tam něco krásně hřálo. Cítila jsem něco jiného. Něco co jsem ještě k žádnému klukovi ještě necítila. On byl něco víc. Cítila jsem to, ale nechtěla si to připustit.

Sergio Ramos 0.1

22. července 2012 v 16:20 | Nina <3 |  Sergio Ramos
Ahoj všichni... :D
Na obrázku je Sergio Ramos, který je po Liborovi můj druhý největší oblíbenec.
No není úžasný??
Je prostě boží :D
tahle fotka je sice stará,jelikož teď má Sergio na krátko ostříhané vlasy :/
Ale nevím, nevím :/
V těch krátkých vlasech se mi moc nezamlouvá :/
Tak snad mu to doroste, ale každopádně je furt úžasný :D
Nina ♥

Svatební šaty 0.7

21. července 2012 v 23:06 | Nina <3 |  Styl :)*
V jednoduchošti je krása :))*
Tohle přesně patří k těmhle šatům
Nevím proč, ale děsně se mi líbí :D
Možná bych si je i na svatbu vzala :D
Co vy na to?
Jak se vím líbí??
Nina ♥

Pomóc! Potřebuji lásku *3

21. července 2012 v 22:56 | Nina <3 |  Povídky
,,Tak přece jen jedeš!!" objala mě Erika před letištěm a přátelsky se na mě usmála. ,,Byla jsem donucena." hodila jsem hlavou po Tomášovi a na mých ústech dál vládl smutný úsměv. Erika pokývala hlavou a pomalu jsme šli do haly. ,,Už se děsně těším." zářila Erika a snažila se mě jak koliv rozesmát. ,,Hm." cukla jsem koutky a hodila kufry na odbavovací pás.
,,Tak se měj Tome!" objala jsem ho a čekala na Eriku až se rozloučí. Pomalu jsem se dostali přez dav do letadla a usedli na svá místa. ,,Tohle ja náš byt." podstrčila mi Erika pár fotografií. ,,Je krásný!" začala jsem projevovat trochu zájmu a fotografie si s radostí prohlédla. ,,A víš co je nejlepší?" všimla si Erika mého nadšení. ,,Nevím?" objevil na mi na tváři úsměv plný očekávání. ,, Blízko je stadion FC Kodaň." usmála se a dívala sena mě. ,, Neříkej?? Opravdu? Tak to je super." rozzářila jsem se plna štěstí a malinko se začala těšit.
,,Eli počkej tu já dojdu sehnat taxi." zastavili jsme se uprostřed velké haly a Erika odešla. ,,Eri!" volala jsem za ní. Erika se jen otočila a ukázala, abych zůstala stát a ani se nehla. Netrpělivě jsem se rozhlížela kolem dokola. ,,Ježiš, kde je?" začala jsem být nervózní, když Erika dlouho nepřicházela. Rychle jsem se otočila a v tom jsem zažila docela příjmemný šok. Narazil do mě neznámí muž, který mi z ruky vyrazil kabelku a moje věci se rozkutálely kolem. ,,Promiňte slečno, strašně mě to mrzí." shýbl se neznámý muž k zemi a pomáhal mi zbýrat věci. ,,To je v pohodě." mírně jsem se usmála a sáhla po sešitu, který mi také vypadl. Neznámý muž po něm ve stejný okamžik sáhl také a hluboce se mi podíval do očí. Zadívala jsem se na něj. Byl opravdu krásný a jeho modré oči celé zářili. Nemohla jsem své oči odtrhnout. Krásně jsem se usmála a pomalu se zvedala. Mlčky jsme stáli proti sobě a dívali se do očí. ,,Tady seš tak pojď už. Taxi čeká." zatáhla mě Erika za ruku nehledě na to, že jsem byla zadívaná do toho krásného muže. erika mě táhla přez halu k východu a já byla otočená a celou dobu se na toho muže dívala, dokud my nezmizel z očí. Byla jsem jak u vytržení. V hlavě jsem měla jen jeho. Ty jeho oči. nemohla jsem na něj přestat myslet, ale brzy mi došlo, že už ho nejpíš nikdy neuvidím.......

Citát *0.6

21. července 2012 v 15:13 | Nina <3 |  Citáty
Každý má tři charaktery: jeden, který ukazuje, jeden, který má a jeden, který si myslí, že má.
Nina ♥

Libor Sionko s rodinou :))*

20. července 2012 v 22:44 | Nina <3 |  Libor Sionko
Tak jedna fotečka z Kodaně.
Je jako už dost stará :D ale krásná :D
Samozřejmě je nejkrásnější Libor, ale to je jasný :)))*
Takový pyšný tatínek :)
Naty, ty víš co si přeju u týhle foky viď?
No nic ;)
Možná sem dám ještě citát a půjdu už spinkat ;) Tak se mějte Pa :)
Nina ♥

Pomóc! Potřebuji lásku *2

20. července 2012 v 20:43 | Nina <3 |  Povídky
Sedla jsem si na pohovku a bradu si položila na kolena. Oči se mi okamžitě proměnili v rybníček, který se rozlil při vzpomínce na čas když jsem nebyla sama. ,,Co si jen počnu?!" pronesla jsem do ticha a odpověď nikde. Nikdo mi nepohl poradit. Celé dny jsem vysedávala v domě a plakala nad fotografiemi, které jediné mi zbyli. Cítila jsem se jako bych každou chvíli měla zemřít a věřte, že jsem chtěla. Chtěla jsem usnout a už se neprobudit. Věřila jsem, že zas budu v babiččině náruči a uslyším její líbezný hlas. Hlas, který jsem slíchala už od dětství. Hlas, které na mě nikdy nekřičel a mluvil ke mě jen laskavě a pozbudivě. Chyběla mi její vůně. S námahou jsem se zvedla z pohovky a posadila se mezi oblečení do skříně. Obklopila mě vůně, kterou jsem moc dobře znala. Sundala jsem z věšáku babiččin šátek a obmotala si ho kolem krku. Nos jsem si v šátku pečlivě ukryla, aby mi nic z té krášné vůně neuniklo. Položila jsem se na tvrdou a studenou podlahu skříně a zavřela oči. Vybavila se mi chvíle kdy mě babička poprvé vedla do školy, kdy se mě poprvé dovedla ke kadeřnici, když jsem seděla u zubaře a babička mě pevně držela za ruku. Nemohla jsem uvěřit, že i posldního člověka, kterého jsem v životě měla jsem ztratila.
,,Tak a dost!" sedla si vedle mě Tomáš a dost výhružně se na mě podíval. ,,Co dost?!" dělala jsem, že nic nechápu. ,,Eli už jsou to skoro dva měsíce co babička umřela a ty se pořád trápíš." chytl mě Tom za ruku. ,,Tomáši!" podívala jsem se na něj a dodala: ,,Co by jsi asi dělal na mém místě ty? Já už v životě nikoho nemám, chápeš? Zůstala jsem úplně sama!" ,,Nikdy nebudeš sama! Jasný!! Máš mě a Eriku. Oba se o tebe bojíme. Nikam nechodíš. Jsi jen zavřená doma a trápíš se." promlouval mi Tomáš do duše. ,,Eli pochop, že život jde dál! A ať už se ti to líbí nebo ne to tvoje trápení babičce život nevrátí. Dobře vím, že tvoje babička by nechtěla, aby jsi takhle promrhávala svůj život! A nejlepší bude když odjedeš!" koukl se Tomáš na mou reakci. ,,Cože? Jak to jako myslíš?" zarazila jsem se. ,,Prostě si sbal věci a rána odletíš s Erikou do Kodaně!" přikazoval mi Tomáš. ,,Ale já nevím!" snažila jsem se z toho vyvlíknout. ,,Ale já vím! A osm jsem tu pro tebe a doporučuji ti, aby jsi byla sbalená.Jinak ti sbalím já!" Tomáš se zvedl a s hotovou věcí odešel....