Pomóc! Potřebuji lásku *1

17. července 2012 v 22:38 | Nina <3 |  Povídky
Seděla jsem jako přikovaná na tvrdé, hnědé lavici a poslouchala doznívající tóny smuteční hudby. Slzy se mi nekontrolovatelně kutáleli z očí a volně podali na zem. Opatrně jsem se rozhlídla po sálu kremetória a viděla spoustu svých příbuzných, kteří se přišli rozloučit s mnou babičkou. Proud slz se změnil v nezkrotný vodopád. Rakev pomalu zajížděla do otevřených dvěří. BUCH! Dveře se na vždy zavřeli a jediného člověka, kterého jsem ve svém smutném životě měla si vzala sebou. Za pomoci mého kamaráda Tomáše jsem vstala a beze slova přijímala kondolence od příbuzných, kamarádu a lidí, které jsem ani neznala. Byla jsem ráda, že se jich sešlo tak hodně. Byl to důkaz toho, že babička byla sluníčko, které nesvítilo jen mě v životě, ale i spoustě jiným lidem. Sál se pomalu vylidňoval a já nehnutě stála a dívala se na dvěře, které mi vzali smysl života. Snad jsem doufal, že se znovu otevřou a v nich bude stát má babička a jako vždy se na mě bude smát. Ale nic! Nic se nedělo! Bylo mi děsně. Nemohla jsem nic dělat. už v té chíli jsem stoprocentně věděla, že v mém životě nebude nic jako dřív. ,,Eli pojď už!" chytl mě Tomáš za ruku. Bez slova jsem se pomalu vydala na cestu mezi lidi, kteří stáli venku. Mezi jejich soucitné pohledy.
Babiččin popel jsem s vážností a láskou položila do urny a zasypala čerstvými květinami. V zádech mi stál Tomáš a Erika. Dva moji nejlepší kamarádi, kteří mě podporovali. Sklopila jsem hlavu a znovu propukla v pláč. Nemohla jsem to nijak zadržet. Tomáš s Erikou mě s námahou dopravili domu a společně jsme seděli na gauči. ,,Eliško, tvoje babička by nechtěla aby ses trápila!" snažil se mě Tomáš uklidnit. ,,Jenže babička už tu není! Chápeš?! Není!!" rozkřikla jsem se. Tomáš i Erika se na mě podívali. Věděla jsem, že jsem jim tímhle dost ublížila. Oni babičku měli taky dost rádi a mysleli to se mnou dobře, ale já neměla na nějaké řeči náladu. ,, Chci být sama!" vzedla jsem se, postavila se k nim zády a koukala se z okna. Slyšela jsem jen jak bouchli dveře a já náhle byla sama........ (Pokračování příště)
Nina ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naty Naty | Web | 19. července 2012 v 20:43 | Reagovat

Nino! Podle názvu bych čekala něco veselýho, jako román a ty mě hned na začátku rozbrečíš...:-( To už mi nedělej :-) Jinak je to krásný :-) No, čekala bych místo Toma jméno Franka, nebo bude až dýl? :-)

2 Camilla Camilla | Web | 21. července 2012 v 21:15 | Reagovat

Začíná to velmi zajímavě. Ano začátek je smutný, ale děj asi posoudím podle druhé kapitoly. Takže jí jdu číst :) Jinak hezké....jen tak dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama