Pomóc! Potřebuji lásku *2

20. července 2012 v 20:43 | Nina <3 |  Povídky
Sedla jsem si na pohovku a bradu si položila na kolena. Oči se mi okamžitě proměnili v rybníček, který se rozlil při vzpomínce na čas když jsem nebyla sama. ,,Co si jen počnu?!" pronesla jsem do ticha a odpověď nikde. Nikdo mi nepohl poradit. Celé dny jsem vysedávala v domě a plakala nad fotografiemi, které jediné mi zbyli. Cítila jsem se jako bych každou chvíli měla zemřít a věřte, že jsem chtěla. Chtěla jsem usnout a už se neprobudit. Věřila jsem, že zas budu v babiččině náruči a uslyším její líbezný hlas. Hlas, který jsem slíchala už od dětství. Hlas, které na mě nikdy nekřičel a mluvil ke mě jen laskavě a pozbudivě. Chyběla mi její vůně. S námahou jsem se zvedla z pohovky a posadila se mezi oblečení do skříně. Obklopila mě vůně, kterou jsem moc dobře znala. Sundala jsem z věšáku babiččin šátek a obmotala si ho kolem krku. Nos jsem si v šátku pečlivě ukryla, aby mi nic z té krášné vůně neuniklo. Položila jsem se na tvrdou a studenou podlahu skříně a zavřela oči. Vybavila se mi chvíle kdy mě babička poprvé vedla do školy, kdy se mě poprvé dovedla ke kadeřnici, když jsem seděla u zubaře a babička mě pevně držela za ruku. Nemohla jsem uvěřit, že i posldního člověka, kterého jsem v životě měla jsem ztratila.
,,Tak a dost!" sedla si vedle mě Tomáš a dost výhružně se na mě podíval. ,,Co dost?!" dělala jsem, že nic nechápu. ,,Eli už jsou to skoro dva měsíce co babička umřela a ty se pořád trápíš." chytl mě Tom za ruku. ,,Tomáši!" podívala jsem se na něj a dodala: ,,Co by jsi asi dělal na mém místě ty? Já už v životě nikoho nemám, chápeš? Zůstala jsem úplně sama!" ,,Nikdy nebudeš sama! Jasný!! Máš mě a Eriku. Oba se o tebe bojíme. Nikam nechodíš. Jsi jen zavřená doma a trápíš se." promlouval mi Tomáš do duše. ,,Eli pochop, že život jde dál! A ať už se ti to líbí nebo ne to tvoje trápení babičce život nevrátí. Dobře vím, že tvoje babička by nechtěla, aby jsi takhle promrhávala svůj život! A nejlepší bude když odjedeš!" koukl se Tomáš na mou reakci. ,,Cože? Jak to jako myslíš?" zarazila jsem se. ,,Prostě si sbal věci a rána odletíš s Erikou do Kodaně!" přikazoval mi Tomáš. ,,Ale já nevím!" snažila jsem se z toho vyvlíknout. ,,Ale já vím! A osm jsem tu pro tebe a doporučuji ti, aby jsi byla sbalená.Jinak ti sbalím já!" Tomáš se zvedl a s hotovou věcí odešel....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naty Naty | Web | 20. července 2012 v 21:07 | Reagovat

Proč mě u každého dílu rozbrečíš? :-(
Jinak Kodaň jo? :-) Už začínám chápat :-)
Krásný ♥

2 Camilla Camilla | Web | 21. července 2012 v 21:18 | Reagovat

No, začíná to velmi zajímavě. Tvou stránku si uložím do oblíbených, abych se dozvěděla o pokračování. Hezké....Jen tak dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama